Nedávno jsem nad tím přemýšlel při jednom rozhovoru s manažerem.
Měl za sebou několik opravdu úspěšných let. Firma rostla, výsledky byly dobré, tým se rozšiřoval a zvenku to celé vypadalo přesně tak, jak má úspěšný příběh vypadat.
A přesto řekl jednu větu, která mi zůstala v hlavě:
„Já vlastně nevím, jestli ještě chci to, o co jsem se posledních pět let snažil.“
Tohle podle mě není vůbec jednoduchá otázka. Protože když se nám něco daří, máme tendenci pokračovat.
Když už jsme někam investovali tolik energie, času a peněz, je těžké se zastavit a říct si, že možná nechceme pokračovat stejným směrem.
A tak přidáváme další cíl. Další projekt. Další růst.
A někdy se ani nezastavíme, abychom si ověřili, jestli jsme pořád na cestě, kterou jsme si původně vybrali. Možná je totiž možné být velmi úspěšný a přitom se pomalu vzdalovat tomu, co je pro nás skutečně důležité.
Tohle je podle mě jedna z věcí, o kterých se ve vedení firem mluví překvapivě málo.
Nejen:
„Jak budeme ještě úspěšnější?“
Ale také:
„Je tohle pořád úspěch, který vlastně chceme?“
A možná ještě těžší otázka:
Kdybyste dnes dostali možnost začít znovu, vybrali byste si stejný směr?
Nevím, jestli na ni vždy potřebujeme znát okamžitou odpověď. Možná někdy úplně stačí mít odvahu si ji položit.
